Jak dobré je číst antické i středověké filozofy

Buridanova osla známe všichni – z vyprávění i vlastní zkušenosti. Toho, který stojí mezi dvěma kupkami sena a nemůže se rozhodnout, ze které by se měl raději nažrat, takže nakonec chcípne hlady obklopen žrádlem.

Vzpomeneme si na něj ale i tehdy, když se nemůžeme rozhodnout, jestli raději zmrzlinu pistáciovou, nebo čokoládovou, a nevěřícně potom kroutíme hlavou, že na nás zbyl jen kornout jahodové, přestože z jahod míváme kopřivku. Osla mají údajně v oblibě i v manželských poradnách, když se jeden z partnerů nemůže rozhodnout, jestli chce s tím druhým zůstat, nebo se raději rozvést, ze své nerozhodnosti je celý v depresi a hroutí se mu vztahy i celý svět.

Na tento paradox lidského chování, o kterém se zmiňoval již Aristoteles, upozornil ve středověku filozof Jean Buridan, aby dokázal, že člověk se vždy snaží vybrat si větší dobro a nemůže se této volby a rozhodnutí svévolně vzdát. Právě probíhající volby prezidenta České republiky nám v této souvislosti ukazují, jak dobré je číst antické i středověké filozofy i v naší současnosti, a to hned z několika důvodů.

Zaprvé totiž tyto volby ilustrují, že paradox Buridanova osla funguje i v opačném případě, tedy když se člověk rozhoduje mezi tím, co považuje za větší a menší zlo. Maximalizace dobra a minimalizace zla jsou spojité nádoby.

[...]

Zadruhé, v těchto prezidentských volbách se velmi dobře ukazuje, že i rozhodnutí nevolit je volba svého druhu, která má zcela konkrétní a přímé morální a společenské důsledky. Ti, kdo nejdou volit, protože se nechtějí umazat o špínu volených politiků, nebo jim kvůli konkrétním nedostatkům či morálním pokleskům nechtějí dát hlas, zapomínají na základní princip demokracie, že totiž i rozhodnutí nejít k volbám definuje míru jejich moci i svobody.

[...]

Tato kulturní povýšenost je vlastní nepolitickému člověku, o němž před více než sto lety psal Thomas Mann. Ve svém důsledku takový postoj znamená rezignaci na občanské ctnosti a zapouzdření se do útulného soukromí, ve kterém se člověk může oddávat kultivování vlastního ducha bez ohledu na to, jestli mu za okny pochodují milice nebo přímo létají šrapnely. Jak ukazují i Mannovy úvahy, takový kulturní snobismus navíc často sám vyústí v zášť vůči demokracii jako takové a pod záminkou boje proti politické zkorumpovanosti a civilizačnímu úpadku otevírá cestu demagogům a autoritářským vůdcům.

Zatřetí, tyto volby tak nakonec ukazují, že každé naše rozhodnutí vedené individuálním dobrem má zároveň dopad i na dobro obecné. V liberální společnosti nám nikdo nemůže diktovat, jaký má být práh naší morální tolerance. To však neznamená, že by se to, co sami považujeme za dobré, nesmělo posuzovat i z hlediska obecného dobra.

Celý článek Jiřího Přibáně na stránkách Deníku N:

https://denikn.cz/1063425/buridanuv-osel-by-k-volbam-take-nesel/?ref=inm