K. J. Erben
Fasciculus florum
Kytice
Sbírku balad Kytice z pověstí národních z pera Karla Jaromíra Erbena zná každý. Málokdo však ví, že existuje také její latinský překlad. Pořídil jej v 80. letech minulého století brněnský klasický filolog Jan Šprincl.
Těžko bychom hledali Čecha, který by neznal Erbenovu sbírku balad s názvem Kytice z pověstí národních. Třebaže od jejího prvního vydání uplynulo již více než 150 let, dodnes se vybrané básně z této sbírky čtou na hodinách české literatury již na prvním stupni základní školy a žáci se je učí zpaměti recitovat stejně jako jejich rodiče, prarodiče či praprarodiče. Erbenova Kytice se stala dílem kanonickým a nesmrtelným a bezpochyby ji lze počítat mezi perly české literární tvorby.
Ve fondech knihoven po celém světě existují její překlady do nejrůznějších jazyků, mezi nimiž nechybí např. esperanto (Bukedo el ĉeĥaj naciaj mitoj. Překlad Tomáš Pumpr. Praha 1938.). Dosud však na své knižní vydání čekal překlad Kytice do latiny, který pořídil v 80. letech minulého století brněnský klasický filolog, překladatel a propagátor živé latiny Jan Šprincl. Teprve na podzim roku 2018 — v roce, který pomyslně spojuje dvě Šprinclova výročí: sto let od jeho narození a třicet let od jeho smrti — byl tento dluh jednomu z posledních českých novolatinských básníků splacen a jeho Fasciculus florum byl publikován v biligvním latinsko-českém vydání.
Po celou dobu své existence působila Kytice jako zdroj umělecké inspirace. Zapůsobila tak také na brněnského polyhistora, Šprinclova žáka a dobrého přítele Jiřího Farského, který ke Šprinclovu latinskému překladu tohoto díla vytvořil sérií kreseb. A právě jejich výběr knižní vydání latinské Kytice doprovází. Vše podtrhuje vkusné grafické zpracování a sazba v podání Víta Bočka.
Přečtěte si recenzi prof. Stehlíkové
Veni, veni, tute Empusa,
istum malum hinc asporta!“ —
En, it quidam, iam reclusa
fit paulatim casae porta.
Anus fusca, torvo vultu,
cum bacillo, torta crura;
convelata crasso cultu,
vox procellae, rauca, dura!
*
Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!“ —
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.
Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas — vichřice podoba!
Proč překládat do latiny?
Nabízí se otázka, jaký má vlastně smysl překládat českou literaturu do latiny. Podle Šprincla není neužitečné, aby i jiné národy poznávaly díla, která lze považovat za perly národní literatury. A právě pro tento úkol je podle jeho mínění „latina — jako jazyk monumentální a mezinárodní — vhodným prostředkem, mostem, po kterém se mohou přenášet nejcennější literární poklady z jedné země do druhé.“ (K překladu českých veršů do latiny. Listy filologické 1972.)
Jan Šprincl (1917—1989) byl brněnský klasický filolog, překladatel a propagátor živé latiny. Překladu se věnoval jak teoreticky (je autorem publikace o vývoji českého překladu z antické literatury), tak také prakticky — sám překládal díla antických autorů do češtiny, ovšem také české básníky do latiny. Výběrově takto překládal básně Šrámkovy, Vrchlického, Sládkovy, Bezručovy a dalších. V úplnosti přeložil kromě Erbenovy Kytice také kompletní dílo Otokara Březiny.
Jiří Farský (1935—2017) byl brněnský polyhistor. Zabýval se lingvistikou, ovládal mj. řečtinu, aramejštinu a hebrejštinu, kterou též vyučoval, a podílel se na vzniku Českého ekumenického překladu Bible a jeho komentáře. Znalosti teologie a Bible uplatňoval v praxi jako duchovní Církve českobratrské evangelické. Orientoval se také v hudbě, ve fyzice, výpočetní technice a věnoval se i výtvarné činnosti. Byl žákem a dobrým přítelem Jana Šprincla, pro jehož latinský překlad Kytice vytvořil sérii kreseb.
Ukázka z knihy: